Vítejte v Mikulově, romantickém městě v blízkosti rakouské hranice.

Ve městě vína, malebných zákoutí, kulturních památek i jiných zajímavostí. V okolí Mikulova se nachází chráněná krajinná oblast Pálava, Lednicko - Valtický areál (památka UNESCO), vápencová jeskyně na Turoldě, ale hlavně je to jedna z nejvyhlášenějších vinařských oblastí České republiky.

V Mikulově se dále nachází turistické stezky a cyklostezky, nově postavené koupaliště Riviéra, ranč s možností projížďky na koních, jeskyně Turold, pro teenagery je na amfiteátru postavena "U" rampa , dále tenisové kurty a pro večerní relaxaci řada vinných sklípků. V okruhu 15 km je možné navštívit již výše uvedený Lednicko-Valtický areál, Novomlýnské nádrže, Dolní Věstonice kde můžete spatřit archeologické vykopávky.

Stručná historie Mikulova

První písemná zmínka o Mikulovu a jeho kostelu je v zakládající listině kláštera premonstrátek v Dolních Kounicích z roku 1173. Ve středověku byl na zámeckém kopci vybudován hrad, jehož úkolem bylo střežit moravsko - rakouskou hranici. Na úpatí svatého kopečku se rozkládají bohaté vinice rodící víno, jenž Mikulovu už v historických dobách zasloužilo pověst a prosperitu vinařského města.

Na západním úpatí zámeckého kopce našli v 15. století azyl Židé, kteří byli vyháněni z královských měst. Usadili se zde pod ochranou vrchnosti, která dokázala ocenit jejich schopnosti důležité pro rozvoj města. Mikulov měl v 1. polovině 15. století asi 2500 obyvatel - vinařů a především obchodníků a díky uděleným tržním právům se stal významným obchodním střediskem jižní Moravy. Byl sídlem tranzitního obchodu a evropské obchodní domy si zde zřizovaly pobočky (především z Norimberka).

Pověst o Dietrichsteinském erbu

Jistě už jste na mnohých místech viděli dva vinařské nože, které v kraji vinné révy na Jižní Moravě zná každý. Jak se ale stalo, že je má rod Dietrichsteinů ve svém erbu? Jeden z jejich předků v Mikulově, Otto z Dietrichsteinů, se v roce 1096 vydal k moři na pouť do Svaté země. Průvodcem mu byl jeho sluha Gotthard. Po cestě je však přepadli řečtí piráti a protože se oba vydávali za zahradníky, dostali se na trh s otroky, kde je zakoupili pro sultána Ikonského. Dařilo se jim dobře, ale litovali ztracené svobody. Sedm let pracoval Otto v sultánově zahradě a při řezání stromů a vinné révy spotřeboval dva zahradnické nože.

Ostatní otroci byli Italové, od kterých se oba naučili italskou řeč. Gotthard musel často vypomáhat v kuchyni. Tam jednoho dne zaslechl, jak se dva kuchaři domlouvají, že sultánovi připraví otrávené jídlo. Otto s Gothardem nechtěli s tímto travičstvím, které by jim však navrátilo svobodu, mít nic společného a prozradili svému pánovi chystaný zločin. Kuchař a ostatní otroci se o zradě dozvěděli a chtěli se jim pomstít. Sultán se o všem v pravý čas doslechl a nechal spiklence setnout. Otto s Gothardem byli povoláni do sultánova paláce, kde jim sultán podal ruku a řekl: "Máte vědět, že já umím odměnit toho, kdo se proti mě nespikne a zůstane mi věrný!". Oběma daroval svobodu, takže mohli doufat, že znovu uvidí svou milovanou vlast. Sultán jim také vypravil loď a každému propuštěnému daroval na cestu 1000 byzantských dukátů. Oba šťastně dorazili do vlasti a radost z jejich návratu byla veliká. Otto z Dietrichsteinu si napříště dal do erbu dva od sebe odvrácené vinařské nože, které až do dnešního dne zdobí znak města Mikulova.

Zdroj: Theo R. Seifert, Sagen aus Nikolsburg und Umfebung. Vyd. R. Bartosch, Nikolsburg 1936, s. 14 - 15.

V Mikulově můžete vidět a navštívit tyto památky:

Mikulovský zámek
Morový sloup	Kozí hrádek	Dietrichsteinská hrobka	Svatý kopeček